Jsem Pionýr, jsem vidět - interview

 

Během prázdnin jsme potkali, a nebo taky vyhledali pár zajímavých lidí, a zeptali jsme se jich na pár otázek.

Otázky:

1.) Co se Vám vybaví, kdy se řekne „Pionýr“?

2.) Znáte naší pionýrskou skupinu? Víte, jaké akce pořádáme?

3.) Dovedete si představit, že by Vaše dítě chodilo do Pionýra?

4.) Jezdil jste na tábor? Troufl byste si spát pod stanem?

5.) Kdybyste byl dítě, jaké by byly Vaše ideální prázdniny?

 

Martin Bělohlávek (předseda Pionýra)

Když na náš tábor zavítal Martin Bělohlávek, nemohli jsme toho nevyužít. Tedy, když jsme se to dozvěděli, byla v nás malá dušička a najednou jsme nevěděli, jak začít. Martin ale rychle svým přístupem, pohodou a vstřícností udělala z interwiew prostě příjemné povídání. Nejvíc starostí nám dalo přijmout tykání, ale i to se za chvíli poddalo. A tohle jsme se dozvěděli:

1.) To je dobrá otázka. Parta kamarádů, skvělá parta kamarádů, zábava ve volném čase.

2.) Ano, znám vaší skupinu a spoustu príma lidí. Vím a nejvíc se mi líbí Čertovská škola. Je opravdu moc hezká.

3.) Ano, já si to umím představit. Můj starší syn jezdil, pak ho začalo bavit něco jiného. Toho mladšího to chytlo a jezdí do teď.

4.) Jezdíval jsem od mala do teď. Asi troufl, ale už by to bylo jiný než před tím. Po svých zkušenostech, už jsem více opatrný. A pak Martin vyprávěl vtipné historky ze svého bivakování venku, ale „pšt“ slíbili jsme, že je nebudeme šířit. Ale rozhodně to bylo moc prima a Martin dostal hned normální tvář, nebyl to předseda Pionýra, ale Martin, náš známý.

5.) Moje ideální prázdniny byly pobyt u babičky. Pak jsem jel na tábor (jasně že 14 denní). A pracování na zahradě s rodiči. A to mě někdy bavilo, někdy ne, tak jak to prostě chodí. Ale ideálem zůstávala kombinace pobytů a aktivit a na tom bych nic neměnil a přál bych to všem.

Povídání s Martinem se protáhlo víc, než na hodinu. Nejvíc práce nám dalo zapisovat si, neposlouchat jen. A tak z příjemného rozhovoru zbylo jen pár střípků…. Martine, promiň.

 

Ing. Václav Chroust (místostarosta Města Klatovy)

1.) Vybaví se mi hned tři věci:

Za prvé Pionýr jako organizace, do které jsme chodili, když jsme byli malí. Stejná jako je vaše skupina.

Za druhé pionýr jako „malá motorka“, kterou dnešní „náctiletí“ už asi neznají, ale pro mnohé z mých kamarádů byl takový pionýr snem – mít pionýra, jezdit na něm, a to už od 15let!

Za třetí „pionýr“ jako dobyvatel Západu - četl jsme kdysi hezkou knihu o tom, jak šli pionýři na americký západ do pustin a prérií k indiánům. Příběhy se mně spojily s hrdiny knih Karla Maye (Vinnetou, Old Shatterhand) – tyto knihy se mně v mých 10-12 létech velmi líbily.

2.) Vaši pionýrskou skupinu znám díky facebooku a Vaší vedoucí Vlaďce nebo-li Aviče. Jsme spolužáci a kamarádi a já díky tomu vidím, čas od času, co děláte a vlastně Vám na dálku fandím. Když oddávám, tak také snoubencům říkám, že „život je krásný, když v něm jsou radost a láska.“ Možná to zní trochu nadneseně, ale platí to vždycky. Zdá se mi, z toho, co o Vás vím, že Vám radost, láska, přátelství nejsou cizí a to je správné. Jinak pozor - slovo láska má tisíc významů a odstínů a nevyjadřuje jen vztah dvou lidí. Milovat můžete třeba svůj kraj.

3.) Dovedu, ale protože už moje děti jsou dospělé, asi už je do Pionýra nepošlu, rozhodují se samy.

4.) Na tábor jsem nejezdil, měl jsem babičku a dědečka na vesnici, kteří v době, kdy moji spolužáci na tábory jezdili, potřebovali pomoci. Pod stanem jsem spal, kdysi se mně to líbilo a připadalo mně to velmi romantické. Dnes už dávám přednost posteli. Nicméně – ano, troufl bych si i dnes spát pod stanem, možná i „nadivoko.“ O letošních prázdninách jsme s manželkou Janou hodně chodili po Šumavě, bylo krásně - když jsme byli na Paštích (u Křemelné), měl jsem chuť tam nadivoko přespat.

5.) Měl jsem štěstí, že jsem několik takových ideálních prázdnin zažil – pro mě to byl „Tržek se vším všudy“. Tržek, možná víte, je malinká obec blízko Běšin. Nad ním se vypíná Svatý Bartoloměj a hora Zboudovka a všude kolem jsou nádherné trasy na procházky, úžasné pohledy – z kopců okolo Tržku vidíte panorama Šumavy. Stačí jen udělat takovou menší túru a můžete zhlédnout Kašperk, Svatobor, Teleček, Pancíř, Ostrý, Hoher Bogen a nakonec i Čerchov. Krásně jsou vidět i Klatovy. Ze Zboudovky je úžasný pohled na Střeziměř, Křištín a Chlistov. Když padne trochu mlha, ale jen taková, co se jen tak „válí“ a není neprostupná, je to tu půvabná země zamyšlená. Takže turistika, plavání, historie a nějaké výlety do okolí (blízko jsou Velhartice, jsme na samém kraji Šumavy) a ideální prázdniny jsou na světě!

Olga Štumpfová „Šmudla“ (odchovanec našeho bývalého oddílu, nyní maminka současného člena naší skupiny)

1.) Krásný dětství, prázdniny (brečí u toho)

2.) Ano. Tábory, víkendovky, Tulácké Vánoce, ...

3.) Co dává Vašemu dítěti Pionýr? Přátelství, samostatnost, umět si poradit.

4.) Ano od 4 do 20 let. Bez problémů.

5.) Kdekoliv venku v přírodě s kamarády a rodiči.

 

Milena Klimešová - „Háša“ (odchovanec „pionýr“ našeho bývalého oddílu, nyní aktivní vedoucí skautského oddílu)

1.) Vlaštovka, kamarádi, dětství.

2.) Ano – Čertovská škola, Turnaj ve hře Möllky, akce v MŠ Luby, účast na Tříkrálové sbírce.

3.) Jaký rozdíl vnímáte mezi Skautem a Pionýrem? (Odpověď vystřelí hned, téměř bez nadechnutí) V podstatě žádný. Myslím, že všechno je hlavně v lidech, co chtějí obětovat, co dávají druhým, jak a co chtějí dělat, čemu dávají prostor. Ne, nevnímá rozdíl a hlavně nevnímám rivalitu, mezi „vámi“ a „námi“. Ale asi je to hlavně taky v tom, že se známe, víme o sobě.

4.) Stále jezdím, čím jsme starší tím radši. A je pro mě výzvou spát v zimě, na neznámých místech. Baví mě to pořád.

5.) Jeden tábor, druhý tábor, instruktorská škola a pak už by byl konec prázdnin.

Darian Heidari

Pro Iana jsme si museli připravit speciální sadu otázek. Je to totiž Kanaďan, který má českou maminku, žije v Kanadě, kde chodí do školy. Na našem táboře se jednou vyskytl, a už k nám prostě patří. A zajímalo nás, jaké to je v Kanadě. Jasně, že bychom tam nejraději vyjeli, ale to úplně nejde.

1.) Jak ses cítil, když si poprvé přijel k nám na tábor? Co tě přimělo vrátit se? Když jsem poprvé přijel, měl jsem obavy. Nakonec to byl zábavný tábor, a proto jsem se vrátil. Měl jsem starosti s tím, rozumět všemu, co se říká. Vzpomínám si na to, jak jsem neuměl rozpoznat rozdíl mezi slovem kamen a kamna a nevěděl jsem, kam mám položit dřevo. Jo, asi jsem trochu klamal, tvářil se, že rozumím, ale nebylo to tak vždycky. Ale všichni mně moc pomohli. Cítil jsem se, že sem patřím a nikomu to nevadí, jak mluvím.

2.) Máte v Kanadě nějaké podobné sdružení? Ano, v Kanadě máme hodně Skautů.

3.) Co z české kuchyně Ti chutná? Co bys nám uvařil z kanadského jídla? Nejvíc mi na táboře chutnaly langoše. A uvařil bych vám poutine (Dvakrát smažené domácí hranolky se sýrem a omáčkou s taženým trhaným vepřovým nebo hovězím masem. To jsme se hned začali olizovat a dostali jsme velkou chuť na kanadskou dobrotu.)

4.) Co říkají kamarádi na tvé táborové zážitky? Jeli by na takový tábor? Říkají, že to zní zajímavě, ale asi by nejeli. Nevím, jestli by zvládli spát pod stanem, jít po tmě na záchod. Ale já jim o tom alespoň rád povídám a ukazuju fotky.

5.) Jaký je rozdíl mezi českým a kanadským táborem? Kanadské tábory jsou hodně moderní s elektrikou, WiFi atd. Takže nakonec větší dobrodružství „divočiny“ zažívám tady v Čechách.

 

Všem moc děkujeme za příjemné popovídání a upřímné odpovědi.

Za Robinsony se ptali Anička, Aduš, Byzon a Spůťa