14. - 15.9. se vydalo 13 statečných na cyklovýlet. Super to bylo. Nejdřív to tedy vypadalo dobrodružně s přepravou kol, potom se shledáním se s doprovodným vozidlem a vůbec. Čtěte dál a uvidíte sami.

Jak je mým zvykem začít vyprávění slovy "vyjeli jsme a…“, tentokrát začínám "došli jsme na nádraží a…".Tam nám nejdřív řekli, že domluvit si přepravu kol v počtu 14 lidí není problém, pak nám to zamítli, ale už bylo pozdě honit busík s vlekem, tak nastala varianta brod (doprovodné vozidlo s károu a zbytkem kol). Dojeli jsme do Horažďovic a doprovodné vozidlo nikde… No čekalo na jiné zastávce. Ale to byla jen jediná drobnost, pak už vše OK. Jo a ještě jeden prasklý opravený řetěz.

Vyjeli jsme cestou do kopce, z kopce, místy jsme tlačili, místy dýchali jak 4 a nebo sjížděli cestou necestou se zatajeným dechem. Navštívili jsme romantická „Čimická“ nebo „Žichovická" jezírka, místo, kde by se zrovna mohly natáčet westernovky. A taky kaňon s totemem, mohylkou na památku 15.letého kluka, zastřeleného v srpnu 1968.

Ubytování nám poskytli sušičtí pionýři (PS Otava Sušice) v jejich krásné velké klubovně. No, a protože jsme byli notně splavení, zpocení a „nechtěli“ jsme cmrndat vodu v klubovně (hahaha), vydali jsme se do bazénu. Někdo plaval, někdo neustále jezdil na tobogánu. Někdo vytvořil rekord v rychlosti jeho sjetí, někdo se zase celou dobu snažil rekord překonat, někdo odpočíval ve vířivkách, někdo chodil u řeky a fotil… no kráááásně jsme si to užili.

Ale hlad je hlad, celý den jsme nejedli, tak míříme do restaurace „U Švelchů“ na véču a limču. Kluci jsou posazeni jako V.I.P. ke stolu štamgastů. Výborné to bylo a nová zkušenost pro nás, vlastně jsme nikdy takhle společně v restauraci nebyli.

Po večeři  volníčko, procházka. Večerní  veselo u šachů. Jeden by nevěřil, co se u nich dá užít srandy a smíchu. Ti, kteří už poklimbávali, byli čas od času vzbuzeni huronským smíchem hráčů, pak zase chvilka plného soustředění. Byzon se Spůťou hrajou s podporou  kamaráda gůůůglu…Jako že zjišťujou, jak se vlastně čím a kam táhne.

Ráno budíček, snídaně. Tímto děkujeme maminkám za přehršel pečiva ( skvělá  jogurtová buchta s rakytníkem, mufiny v několika provedeních včetně slaných, bábovka), balíme, uklízíme, padáme.

Tedy, jestli včera byl kopec, tak dneska byly obrkopce.  Věděli jsme, že musíme vystoupat asi tak mnoho výškových metrů, tak každé klesání vlastně moc radosti nepřinášelo. Ale náladu nám to nezkazilo. Můj zlepšovák taky moc neprošel. Navrhovala jsem, aby mladí, rychlí a nadějní vyjeli na kopec, seběhli domů  a vyšmejkli naše kola na kopec. No nic, všichni jsme to dali. Když už jsme vyfuněli na kopec, následoval sjezd plný hrůzy. Raději jsem jela poslední, abych ty „mladý janky adrenalinový“ neviděla. Bála bych se ještě o ně. Takhle jsem se bála jen sama za sebe.

Kopce, sjezdy, kopce, sjezdy, cesty i necesty. Překrásné výhledy, rudě zbarvené šípky, voňavé louky i lesy, chaloupky ve stráních i u potoka. Krásné to bylo.

Díky za :

• Podporu v v rámci projektu na Podporu činnosti
• Ubytování u PS Otava Sušice
• To, že víme, že tolik kol najednou ČD nepřepraví( to pro příště)
• Koláče, buchty a občerstvovací stanici na Staňkově
• Perfektní vedení celé kolony (Karlos starší)

A hlavně díky za to, že jste do toho šlápli, jeli a byli jste prima. Díky ještě jednou a těším se na další akce…