Konečně. Po dvou letech, po „kovidí“ přestávce je tady. Co? Ledová Praha a nejen ta, i ostatní ledová města.

Ale my, členové pionýrské skupiny Tuláci Klatovy se držíme osvědčeného, známého a tudíž i bezpečného a jedeme do Prahy. Natěšení, zvědaví. Skupina je malá, protože nás klátí různé virózy, angíny a podobně. Po ubytování a vlídném přijetí na ZŠ Plamínkové se vydáváme na lanovku, Petřín, Pražský Hrad. Pro hodně dětí je to první výlet metrem a do Prahy. Takže ochromeni krásou Chrámu sv. Víta, nadšení ze Zlaté uličky a trochu zmrzlí se vydáváme na procházku se strašidly. Bylo toho za ty tři dny hodně. Zážitků i překvapení. V neděli ve vlaku nejsme schopné z dětí dostat, co se jim líbilo nejvíc. Každému něco a vlastně všem všechno. Překvapivě pro nás se často ozývalo jako top zážitek vystoupení Žesťového kvinteta hudby Hradní stáže na koncertě Děti dětem. Nezklamalo Policejní muzeum, které vždy připraví něco malilinko nového. Ochromení jsme byli z expozic Vojenského muzea na Žižkově. Tam se v nás mísily všechny možné emoce, nadšení, úzkost, strach, hrdost, odhodlání… Bylo to krásné. Děkujeme všem, kdo nám k tomu dopomohli. A za rok? Ve vlaku padaly odvážné plány, jako že pojedeme do Karviné. Vždyť je to tam „jen“ 7 hodin. Tak proč neobjevovat něco nového. Jedním z pionýrských ideálů je přece POZNÁNÍ. Aviča