Jak je zvykem, začíná mé povídání ustáleným rčením: "Vyjeli (vyšli) jsme a... " A potom následuje výčet zážitků, vzpomínek.

Tak tedy:

Vyšli jsme ráno v půl šesté a...... 

Mně se honilo hlavou, kdo všechno na nádraží dorazí, případně nedorazí, kdo bude volat, že ochořel…. To se mně totiž před Ledovou Prahou honí pravidelně. Přihlašujeme se totiž poměrně dlouho dopředu. Nějací odpadlíci už byli(zvrklá noha, chřipečka...), no uvidíme.

Takže jsme se sešli na nádraží již beze změn. Ve vlaku luxus, kupátka jen pro nás, a tak nic nebrání prvnímu překvapení a tím je UKULELE. Tekina jej dostala k Vánocům a teď má první koncert. Písnička střídá písničku, občas trochu vykouknu a "přísným" pohledem utlumým hlasy zpěváků. Na nádraží v Praze přestup na metro, Hon- Zík(a) je potěšen každými jezdícími schody, má "metrovou" premiéru. Škola, třída, rozbalení pelíšků, sváča, sbalit věci na celý den, nezapomenout na placku na čepici a hurá do města.

První nás čeká Letohrádek Kinských, kam jdeme hlavně kvůli výstavě Abeceda trampingu. Proč? No protože máme tábornicko-trampské kořeny a sbalený batoh, pohory a noc pod širákem nás pořád „bere“.Tedy širák v abecedě není, Elibrndo…

Tady nastupuje překvápko pro všechny děti. Připojuje se k nám redaktorka z Českého rozhlasu 2. Barča je natěšená, že  bude mluvit k národu.  Mě paní redaktorka vykolejí záhy, a to když se ptá, jak to, že jsou děti tak hodné a bezva, a já nejsem schopná kloudné odpovědi… No, to se národ pobaví... Jestli se chcete dozvědět, co jsme sdělovali národu tak Radiožurnál, Víkendový Odpolední Radiožurnál 01.02. 2014, 15.hodim a asi tak 47 minuta.  Ale teď opravdu a bez nadsázky. Děti byly fakt skvělé, zařádily si v mezích normy a slušnosti, respektovaly vše, na čem jsme se domluvily, prostě a jistě i díky tomu jsme si my dospěláci "Ledovku" užili.

Co bylo dál? Já přidám jen výčet s nadějí, že ostatní doplní o své postřehy. Takže potom jsme jeli lanovkou na Petřín, klouzali se dolů kopcem po ledovce 

(Renča, Majda a já se raději držely zdi, viz foto, jak naše uřehtaná trojice podpírá jakousi zeď.. Ale to my jí nepodpíraly, to ona nám poskytoval záchranu při cestě dolů. 

A  teď ta muzea a pamětihodnosti: Muzeum miniatur- skvělé, blecha s okovanýma nožičkama, karavana v uchu jehly, atd… Pražský Hrad, Chrám sv. Víta, Zlatá ulička., Muzeum Karlova mostu. No, a zde se mezi památky vklínil McDonald a hambáče a kávička a Mc Flury a taštičky….a sváča zůstává v batohu.

Krásná večerní prohlídka se strašidly a trochou ječení v oblasti Starého města, Čertovky, Kampy… Bonbokárna, kde kluci, naši "staří" známí dělají tentokráte jahodu. No a potom metro, škola a je najednou po deváté. Někteří se pokouší o sprchu, ale je jich naprostá menšina. Já vyhrávám na plné čáře a usínám první. Ale opět, u nás klid, respekt k ostatním. Když se tak převaluju, protože prostě podlaha tlačí, slyším jen oddychování, pochrupování.

Sobota: Willy vstává, jde pro čerstvé rohlíčky a tvarohové šátečky, výborný čaj je v jídelně, mažeme pomazánku a potom rychle vyrážíme dál. Dnes je na programu "jen" Království železnic a Muzeum Karla Zemana. Krása, oboje… nevím, co bych  nominovala na vítěze. Pak zase škola, k večeři tradiční párek a rohlík. A hurá na koncert.

Koncert Děti dětem byl super. Opět doufám, že jej někdo popíše. Škoda, že čtenáři nemohou vidět, jak si to  užívali při vystoupení skupiny Hamleti /Dalibor Gondík, Jakub Wherenberger, Aleš Háma a ještě jeden, ale jméno bylo exotické a pro mne neznámé/. Fotka, kde je řada vlasaťáků na balkoně jen dokresluje atmosféru. Vojta po ukončení nemluví, ale sípá. Večer ještě pokračujeme ukulelovým koncertem ve třídě. Slavíci z Madridu za doprovodu rytmických nástrojů (knížky, pantofle) i klidnější "chcípničky" pro spící Renču. Před půlnocí Willy velí ke klidu, inu noční klid je noční klid, poslední dvě písně a už zase jen spokojené chrupání.

V neděli zase čerstvé rohlíčky, sýr, pomazánka, výborný čaj, sladké loupáčky. Potom balení, úklid a hurá do tradičního Muzea policie. Zase bezva. Barča, Ellenka, Vojta nachází ukrytou zbraň, Hon  (Hon- Zík) hledá a hledá a nachází taky. Hurá, konečně si to může i tady užít. Překvapením v muzeu je pro mě výstava fotek kriminalistů. Umělecké fotky z jejich práce, třeba makro odkvetlá pampeliška a na ní kapka krve, otisk prstu na švestce, nádhera... Spokojenost většina završuje bílou čokoládou, teplým nápojem z automatu, který je tady prostě nejlepší v celé Praze.

Potom se na hlaváku scházíme s Willym a Renčou, kteří lovili kešky, Tekinou a Elibrndou, které byly v Muzeu Karla Zemana, neb když jsme tam byli my, ony hrály volejbal.

Vlak ,kupátka se spolucestujícími, ukulele, pospávání, povídání. Opět jsme s Renčou a Majdou "prokecaly" Kárlštejn…..

A shrnutí? Bylo to skvělé. Díky, že jste nám svým chováním umožnili užívat si tak naší dovolenou. A za rok? Zase….

Aviča