Byl pátek 6:00 ráno a my se pomalu kupili do kupíček. Obsadili jsme celá dvě kupíčka a naše dobrodrůžo mohlo začít.

Tou cestou, tím směrem na Prahu, nám Teki hrála na Ukulele a my jí radostně doprovázeli naším božským zpěvem. Cesta utekla jako voda a my byli v Praze. Bleskurychle jsme se přesunuli do školy, vybalili postel z baťohu, vzali jídlo do tašky a razili jsme směr velkoměsto.

Letohrádek Kinských byl naší první zastávkou. Díky Abecedě trampingu jsme zavzpomínali na tábor. Pokračovali jsme lanovkou na Petřín, ze kterého jsme sklouzli do Miniatur, kde se nám nejvíce líbili: Zoo na vlásku, okovaná blecha a karavana ne mraků, ale velbloudů.

Prošli jsme tradičně Zlatou uličku, pospíchali do muzea Karlova mostu, kde jsme si prohlídli k velkému překvapení betlémy všemožného typu. Za odměnu jsme šli konečně do Mekáče.

Koupili jsme si hambáče, zmrzku, hranolky a zakončili jsme to Colou. Cestou metrem jsme potkali známého zpěváka ze supertar Štefana Itcha Pčelára. Kterýho jsme znala jen já (Nikča) a Eliška. Holky začaly jásat v metru jako smyslu zbavené a já (Lucka) nevěděla o co go. Až pak mi bylo vysvětleno, kdo to byl.

Pak jsme šli navštívit strašidla. Prováděl nás náš známý alchymista s adidaskami, tentokrát s černými, asi si za ten rok stačil koupit nový. Následoval krutý čert, který na nás schválně bafal a vodník, který se rád fotil. Tak jsme si s ním také udělali fotku.

Konečně následovali bonbonky s našimi "kamarády" Zdendou a Martym, na který jsme se moc těšili, protože to jsou prííííma chlapíci. Jsme jejich věrné fanynky. Dopajdali jsme se do školy a lehli jako ztuhlej kůň, který se zapíral těma nohama.

Ráno po snídani jsme se vypravili do Muzea železnic, kde se Nikče nejvíc líbila zmenšenina Karlštejna a Lucce kluk v červeném tričku. Ale zpátky k muzeu, bylo naprosto parádní, bylo tam naše klatovské nádraží, limonádový Joe na koni, vrchní prchni, tancující slepice, smutný ježíš před kostelem a úžasnej táborák s trampama. (Úplně jsme se v tom viděli.) Následavalo muzeum Karla Zemana, které vám doporučujeme. Po večeři následoval koncert, který moderoval Dáda Gondík, byl výbornej. Na závěr nám zahrála skupina Hamleti - složení Dalibor Gondík, Aleš Háma, Jakub Wehrenberger a Hardy Marzuki. Byli super, bomba, bezva, cool a ještě milionkrát lepší. Pojem koncert byl chabý, byl to totální nářez!!! Z koncertu jsme odcházeli za zpěvu Švestkových knedlíků.

Večer ve škole jsme to rozbalili znovu za doprovodu Ukulele, tedy do té doby než byl noční klid. Jestli jste slyšeli zpěv, tak jsme to byli my. Konečně jsme se dočkali vtipu o koni. Huráááá!!!(Majdi díky!!!)

V neděli jsme s plnými bříšky a batohy odcházeli do posledního muzea a to je již tradičně Muzeum Policie. Bylo to zase skvělé. Ukázka zásahu nás nezklamala, lekly jsme se jako obvykle a to jsme byly připravené na výstřel. Muzeum jsme zakončili božskou čokoládou a vyrazili na vlak. Ve vlaku jsme opět zpívali, byli jsme úžasní, asi půjdem do Superstar nebo radši ne?

A je to tu zas. Píšeme článek o další podařené LP 2014 a to bychom nebyly my, kdybychom to nezakončili takto. Jízda metrem a po eskalátorech nás nikdy neomrzí, Ledová Praha už vůbec ne a s naší božskou partou jde všechno lépe s úsměvem a od letoška i se zpěvem.

Vaše věrné redaktorky Lucuš a Nikuš